Skip to Content

Monday, November 18th, 2019

SVĚT: Alternativy k povyražení na dva týdny

Closed
by April 27, 2016 General

Prvním mým doporučením je odlet do Singapuru – státu podle mé zkušenosti nejlíp, nejinteligentněji spravovaném na světě, tam v nikoliv jednoduchých podmínkách etnických, jazykových, náboženských, všelijakých dalších. Doporučuji leteckou společnost Singapore Airline, zpravidla hodnocenou jako ta nejlíp fungující linka na světě.

Zájemce o takovou končinu nechť se seznámí s někdejších exilovým dvouměsíčníkem, k mání v několika málo knihovnách. Například v LIBRI PROHIBITI v Praze na Senovážném náměstí. Pět dní by poskytlo dost příležitosti ochutnat tamější obdivuhodnou civilizaci – Orchard Road, Botanical garden, pozoruhodnou architekturu. Též tam žije nejeden našinec českého původu – informační zdroj znamenitý.

Doporučuji vyhýbat se drogám, návykovým substancím. Občasní pošetilci taková varování ignorují, což se příliš nevyplácí. Stát totiž reaguje použitím oprátky – tam se za taková provinění věší. V sousední Malajsii se však za takové hříchy věší častěji, s větší razancí.

– – –

Ze Singapuru buď odpich krátkým letem do Thajska nebo Indonesie. Nemohu potvrdit, zda je dosud v provozu železnice Singapur – Bangkok. Leckdo mi to kdysi doporučoval, ale vábení jsem odolal zásluhou varování, jehož se mi dostalo z několika zdrojů. Že jízda docela zajímavým terénem se vleče značně dlouho a leckdo se uz stal obětí ošklivé šalby: objeví se ochotný, přátelsky si počinající spolucestující, nabídne cosi k napití – zdravotní čaj, něco takového, ale ve skutečnosti uspávající prostředek, načež onen údajný dobrodinec svou oběť důkladně okrade a zmizí.

Cesta na železniční trase Bangkok – Singapur trvá mnoho hodin. Ve spacím kupé varoval nápis PLEASE DO NOT LEAVE THE WINDOW OPEN WHILE YOU SLEEP: otevřeným oknem by mohl vlézt dobrodinec. Vojáci ve službě k ochraně vlaku rozdávali kartičky s varováním. WARNING: BEWARE OF STRANGERS OFFERING YOU DRINK. IT MAY CONTAIN KNOCKOUT POTION AND YOU WILL BE ROBBEED.(ano, takto ROBBEED). Od cizího člověka nepřijmout nápoj, mohlo by v něm mohlo být něco k uspání a tím i snadnějšímu oloupení.

V Thajsku bývalí rudí bandité – nyní investoři – se smějí do tváře svým obětem. Četli jsme nářky v novinách, ale nedá se nic dělat – ona amnestie.

Musulmani, islamisté řádí nadále. Místo momentálně překoceného vlaku jsme jeli autobusem, ale i tam docházelo k silničním přepadům.

– – –

Z Bangkoku snad dosud jezdí tři vlaky denně do CHANGMAI, kumštýřského centra, druhého největšího města v zemi. Je tam laciněji než v Bangkoku (v hotelech se doporučuje smlouvat) a též značně chladněji, neboť jsme v kopcích, v horském terénu. Usadili se tam též běženci upláchnuvší z Rhodesie čili nynější Zambie a Zimbabwe, a kupodivu se tam usadilo dost Němců včetně ex-Sudeťáků (postřehnout se dal hotel jménem DAS HAUS).

Jsme tam blízko hranice Burmy a Laosu, též blízko proslulého Zlatého trojúhelníku (Golden Triangle), světového zdroje opia. Mnohamilionový byznys kontrolují suroví váleční lordové. Plahočící se zemědělci obdrží všeho všudy jen jednu tisícinu hodnoty dodaného materiálu. V kopcích žijí či živoří etnické menšiny, lid Meo, Karen a téměř dvacet jiných kmenů. Hezky se oblékají, ale některé jejich vesnice dělají dost skličující dojem. Turistické kanceláře již pořádají několikadenní výpravy tímto směrem. Jeden z absolventů mi referoval o zážitku: pohodlí, toho že tedy moc ne. Spí se na tvrdé podlaze v chatrčích, jídlo dost hanebné a průjmy důkladné. Odskakování s bolestivým kvikotem do zeleného houští – úděsná nová zkušenost, zejména pro americké dámy. Ještě obtížněji se slézalo ze slona, občasného dopravního prostředku. Kdysi jsem se takto vozil na Ceylonu, než se stal Srí Lankou. Dřepěl jsem mu na hlavě a chvíli se to dalo vydržet. Na téhle safari mají návštěvníci vyhrazené posezení na hřbetě, s ohrádkami jako pro batolata, aby nešika nevypadl, s pocitem jako v poněkud se kolébající bárce.

Zájemci o koupel tak museli činit v horských říčkách s dokonale ledovou vodou. Příslušníci kmene Meo jsou plaší, ostýchaví, na rozdíl od kmene Karen. U těch si lze za malý poplatek opatřit i opium k poklidnému pokouření.

Pouštět se na vlastní pěst do terénu se nedoporučuje. Nás například odradila čerstvá zpráva o Američanovi, který si najal auto a cestou mu kdosi uřízl hlavu.

Na této 600 kilometrů dlouhé hranici se pilně pašuje – cigarety, alkohol, též drogy a zbraně. Aspoň 6000 dětí ročně je z Thajska uneseno a pašováno k jihu.

Celníci nás kontrolovali dost důkladně. Na druhé straně hranice dělal terén náhle malajský dojem – vesměs kaučukové plantáže, mezi nimi ale přibývaly buddhistické kostelíčky.

Malajci jsou vřelejší (s výjimkou mohamedánů, samozřejmě), thajské ženy jsou půvabnější, thajská strava je zajímavější. Jenže všechny možné výhody Thajska pobíjela jedna mohutná nevýhoda – tím je jejich jejich národní řeč. Vyloženě deprimující písmo, přispívající k pocitu bezmocnosti. Písmen něco přes čtyřicet, všechna si jsou protivně podobná, vesměs jakoby variace na N.

Inu, toto království nikdy nebylo kolonií, chybí společná řeč bývalých kolonizátorů, takovou roli vykonávají angličtina a francouzština.

Modernizace jako westernizace. Dočítám se, aniž bych mohl potvrdit z vlastní zkušenosti, že v Thajsku dochází k odlivu, ne-li přímo úpadku amerického hospodářského vlivu. Zato roste vliv Japonska, o Thajsku se začíná mluvit jako o ekonomické kolonii. Japonci již zaměstnávají sedminu všech thajských domorodců.

– – –

Besedoval jsem s čínským otrokářem. Veselá kopa, plno legrace. Dováží málo dobrovolné pracovní síly do Singapuru a tam je surově odírá. Jak si to může srovnat se svým svědomím? To prý není jeho problém. Jeho náboženství je sice demokratické, ale zejména realistické. Uznává nevyhnutelnost společenské hierarchie, někdo je nahoře a někdo je dole – s tím se nedá nic dělat.

Zeptal jsem se ho na podivný, v tisku přemílaný výskyt smrtelných infarktů postihujících mladé zdravé dovezené dělníky. Prý je to kombinace několika faktorů: nezvyklá strava, prostředí, příliš stresu – nic nového jsem se nedozvěděl, až tedy na to, že tyto kádry, zejména z chudičkého severovýchodního koutu Thajska, se před předčasnou smrtí snaží ochraňovat dost bizárním způsobem. Lakují si totiž nehty na červeno. Jsou přesvědčeni, že v noci jejich ubikace obcházejí widow ghosts – duše, duchové vdov bažících po muži. Takto vyparádění že dychtivou lovkyni zmatou, takže ta v dojmu, že tam jen pochrupává nějaká ženská, jdou svou oběť hledat jinam.

– – –

Thajskou monarcií teď už po řadu let cloumají podstatné neduhy, pokusy o všemožné převraty, národ se ideologicky rozpolcuje, před už víc než jedním desetiletím tsunami zdemolovala tamější lahodnou verzi Riviéry. Mezi postiženými byli i občané České republiky. Něco takového by se tedy za vlády komunistů v zadrátované kleci stát nemohlo.

Aniž by příliš vládl, na trůnu sedí král Bhumibol jakožto Rama IX už do roku 1946, korunován 1950. Skutečným vládcem od května 2014 je bývalý generál Prayuth Chan-ocha, popudlivý šéf vojenské junty.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče

Previous
Next